Vzpomínky…

Vzpomínám…

Vzpomínám, když moji babičce bylo těžko na duši, otevřela album.

Vzpomínám,  na dlouhé zimní večery mého dětství u babičky ve staré chalupě . 

❤️

Seděly jsme spolu u kamen na kanapi a prohlížely “podobenky”. 

Tak říkávala babička fotkám v albumu. 

Dnes jsem vyndala prastaré flashky, píchla je do počítače a jako tenkrát… vzpomínám…

❤️

A přesně o takových vzpomínkách budeme spolu vyprávět v pořadu “ Láska hory přenáší” na vlnách Českého rozhlasu Dvojky 

dne 22.února 2026 od 18.00 hodin

Na Českém rozhlase jsem vyrostla.

Nedělní pohádka v rozhlase.

Večerní Hajaja, u kterého babička pekla kramfleky a na kamnech voněla melta.

Ve starém pérovém křesle jsem se houpala a díky pohádce, která se linula z lampového rádia se odvíjel nezapomenutelný příběh.

Ve fantazii. V mé představě.

Příběh o holčičce, která tyhle střípky života vybrousí do diamantu a utká z nich “knihu s duší”, nejednu… 

❤️

Tenkrát by mě nenapadlo, že jednou můj hlas a tyhle vzpomínky budu vyprávět v rozhlase.

Snad vás má slova pohladí, jako kouzlo stříbrného větru.

Nalaďte si 

Český rozhlas Dvojka

pořad “Stříbrný vítr” 

v sobotu 7.února 2026 v 9.00 hodin ráno.

Pořadem provází paní moderátorka 

Jitce Novotné, které moc děkuji. 

❤️

naděje nikdy nesmí pohasnout

fotografie je zveřejněna se souhlasem studenta a jeho zákonného zástupce

Možná si vzpomínáte na tuto fotografii a předchozí příspěvek.

Víc než dva měsíce uplynuly od našeho jednání na krajském odboru školství se studenty gymnázia.

Řešili jsme situaci, která na škole vybočuje - otevřený dopis pedagogů, petice dětí, a přesto mnohé otázky zůstávají nezodpovězené.

Oblíbené a dlouholeté učitelky, které hromadně podaly výpověď, brzy odcházejí.

Co dělat, když mladá generace vidí bezpráví?

Když se pravda ohýbá?

Když lhostejnost a manipulace ukazují jako normu?

A když se takto jedná i s rodiči z vyšších pater?

Pak je nutné obrátit se do těch nejvyšších pater - 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Být příkladem a oporou studentům má smysl.

Věřte, naděje nikdy nesmí pohasnout.

 

Stříbrný vítr

 

Z Nebe na nádraží.

Z nádraží do Prahy.

V Praze do Českého rozhlasu.

V rozhlase do studia.

Ve studiu krásné vyprávění pro vás.❤️

Slova se nesla, jako stříbrný vítr…

Rozhovor plný lásky, víry a naděje bude vysílán v pořadu “Stříbrný vítr” na Dvojce.

Brzy. ❤️

Děkuji úžasné paní moderátorce 

Jitce Novotné 

Diář na příští rok

 

 Po všech těch zprávách od Nového roku, které za tak krátkou dobu zaplavily sociální sítě i náš svět, to potřebuji vyvážit.

Tichem.

Klidem.

Přírodou.

Nadechnutím. 

Těchto fotek a podobných videí bude přibývat.

Je to moje terapie.

 ❤️❤️❤️

A když tak vyvažuji ten „blázinec“, přichází myšlenka - po krátké odmlce znovu vytvořit diář na další rok.

„Každý den je dar”

❤️

Takový ohříváček pro duši.

Ohřívat duši je důležité.

Zvlášť v náročné době.

Jo, bude to ohříváček pro duši. ❤️

Pár posledních kalendářů na zeď 
Zde

nebo na stůl 
Zde

Jak je libo
❤️

Předsevzetí

 

"Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,

kde mohu zanechat balíček dobra,

slovy či beze slov.

Chaň mě před strachem,

že bych mohla promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,

ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků."

Antoine de Saint - Exupéry

A tohle je mé přání do nového roku pro nás všechny. ♥️

ŽIVOT se skládá z malých střípků, které dohromady tvoří obraz. 

Jako když se sešívá patchworkova deka. 

Plná různobarevných kousíčků a vzorů. 

Mít obyčejnou radost z maličkostí. 

Každé pozitivní gesto a podaná pomocná ruka se může druhému navždy vepsat do srdce. 

♥️

 

O tom je celý tento svět. 

O otevřeném srdci jeden k druhému. 

♥️

Tak mějme krásný start do roku 2026 s vědomím, že každý den je dar a že není potřeba velkých předsevzetí.

Je potřeba malých dobrých skutků.

♥️

A v této písni je řečeno vše 

♥️

PF 2026

 

Za oknem se venku sype z nebe sníh,

sedím u stolu s šálkem horké kávy

a píšu pár slov do nového roku pro nás všechny.

V obrazu za oknem je obsaženo úplně vše.

Ticho i naděje…

konečnost i nový začátek.

A připomínka, že každý den, který smíme prožít, je dar. ♥️

Nic není samozřejmost.

A právě toto uvědomění může změnit celý svět. 🙏

V novém roce chraňme si zdraví, važme si lásky, sebe i jeden druhého.

Video uplynulého roku 2025

Tohle potěšilo

 Když najdete ve schránce přání k Vánocům a do nového roku od pana prezidenta, dojdou vám slova. 

Napadá mě jedno jediné - DĚKUJI. 

❤️

Další bumerang života si ke mně našel cestu.

Tuhle radost sdílím dál, protože každá sdílená radost se násobí. 

❤️

vánoční pelmel a polévka

 

Vánoce jsou pro mě posvátný den. Myslím, že víc k tomu není třeba říct. 

Letos se ke mně dostal recept na rybí polévku úplně jiný než který znám léta letoucí. 

Tahle polévka je Norská a opravdu nemá chybu. 👍

Vánoční přání

 

Ať světlo svítí na naši cestu v každé době.

Ať máme otevřená srdce ♥️ ty ke mně a já k tobě.

Ať láska, mír, radost a souznění nás provází.

Ať největší cennost 🙏 zdraví, nikdy neschází.

Ať splní se nám vroucí přání i tajný sen,

ať darem je nám každý den...

Věrka s rodinou ❤️

Mé přání řečené v písni 

❤️

čtvrtá adventní

Vždy před Vánocemi jezdím do poutního místa Rokole u Nového Města nad Metují, kde jsme před několika lety vysadili první Strom naděje. Tenkrát u toho byla i Česká televize a dokument se jmenuje “každý den je dar”. ❤️ Mentorem tohoto projektu je Pavel Bělobrádek. 

Nedávno mi psala řadová sestra z Rokole, že Strom naděje měl už namále, že zde byly velké poryvy větru, ale že mu byla dána ta nejlepší péče, protože NADĚJE ji potřebuje především.

Dnes mi srdce ♥️ zaplavila radost. 

Stála jsem u Stromu naděje, který je ozdoben náramky z korálků. Lidé sem jezdí a dávají na něj náramky. Stejně, jako jsou na mostě v Praze visací zámky, zde jsou korálkové náramky.

Vždyť naděje je to nejdůležitější. Je jako uzlík na niti života. Je jen na nás, jaké korálky na něj navlékneme. Ty pak tvoří celkovou podobu. A bez uzlíku, by žádný z korálků na niti nedržel. Bez naděje život nedává smysl.

Setkala jsem se dnes s tolika přáteli. Vzájemně jsme se obdarovali malými dárky. A všichni jsme si dali to nejvíc - svůj čas. ❤️

A právě o tom jsou Vánoce.

Třetí adventní

 

Adventní čas má být předně o pohodě.

A tak když Carolinka řekla:

“Mami, vždyť je jedno co upečeme…” kývla jsem.

Carolinka pekla sama, šneky se skořicí a s tou nejbáječnější polevou.

A co jsem tvořila na druhé straně kuchyně já?

Vzpomněla jsem si na svého dědu, který říkal, že nejlepší vánoční cukroví je to, co visí na šňůrce v komíně.

A tak jsem si na něj vzpomněla.

Dědo a “pocukrovala” jsem uzené poctivou brynzou. Přidala naše domácí, ručně vyrobené zelí a celé to zamíchala do halušek.

Ty, co umím od babičky. ❤️

Vzpomínala jsem na vás na oba.

Vždyť adventní čas ke vzpomínkám přímo vybízí…

Ať voní vanilkou nebo uzeným.

Krásný čas adventní všem 

❤️

v den mých narozenin

 

🎂 Co jsem dělala v den svých narozenin?

Opět jsem dávala NADĚJI ❤️

Stála jsem po boku studentů gymnázia, kteří mají odvahu čelit nespravedlnosti a bojovat za pravdu. ❤️

Jako zákonná zástupkyně své dcery jsem mohla být přímo u toho a stát na straně těch, kteří neustupují problémům.

Kolikrát jsem jen v životě sdílela, že pravda a láska musí zvítězit a že člověk

nesmí ustupovat…

Dnes smekám před mladými studenty, kteří mají sílu, víru, odvahu a touhu měnit svět k lepšímu. 🌟

Naděje je cesta ❤️

Vždy!

A společně můžeme inspirovat a posílit odvahu těch, kteří ji potřebují.

(Fotografie je zveřejněna se souhlasem studenta a jeho zákonného zástupce)